Hlučnost výměníkových stanic 

Obecně:

Výměníková stanice, stejně jako každé jiné technologické zařízení, ve kterém se do trvalého

pohybu uvádí nějaké médium pomocí točivých strojů, kterým proudí další médium a celý

tento proces je ovládán a řízen automatikou se svými výkonnými regulačními prvky,

produkuje určitý akustický tlak. Tento akustický tlak je obvykle nazýván hlukem a jeho šíření

po objektu je nežádoucí.

Hluk je charakterizován jako nežádoucí zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý vjem,

pocit, přičemž může mít i další škodlivé účinky na lidský organizmus.

Pro umisťování technologických zařízení s nebezpečím produkce hluku do staveb, zejména

bytových, existují určitá pravidla definovaná příslušnými vyhláškami a normami. V těchto

vyhláškách jsou stanoveny mezní limity hluku v denní a noční době.

                                                                                                                                                                                             >>   zpět "o stanicích"

Projektant každé stavby je povinen z hlediska hluku umístit každou technologii optimálně a

dále pak navrhnout taková protihluková opatření v technologii stavby, aby byly minimálně

dodrženy povinné hodnoty akustické (vzduchové) neprůzvučnosti stěn a stropů a se zárukou

tak byly splněny hlukové limity dané vyhláškou.

Garantem toho, že to tak bude by měl být orgán státní moci (správy), který je účasten

stavebního řízení – Hygienik příslušné úrovně v hierarchii státní správy. Ten má

v kompetenci se zabývat mimo jiné i problematikou hluku. Vyjadřuje se k projektové

dokumentaci ve fázi přípravy stavby, stejně tak se účastní kolaudace stavby, jejíž součástí je i

prokázání nezávadnosti stavby z hlediska hluku. Standardem je dnes i měření skutečných

hodnot hluku.

 Teoreticky:

Pokud je stavba z hlediska hluku správně vyprojektována, prováděcí projekt má od

příslušné hygienické stanice pozitivní vyjádření (schválení) a stavba je podle tohoto projektu

postavena a následně pak úspěšně kolaudována, opět s kladnými vyjádřeními, nemůže být

teoreticky s hlukem problém.

Pokud se problémy s hlukem projeví, znamená to, že něco v průběhu stavby bylo zásadním

způsobem zanedbáno.

Zásadní věcí, kterou projektant musel respektovat byl požadavek ČSN 73 0532 na zvukovou

neprůzvučnost stěn a stropů. Respektovat ho musel, protože i když jsou v tomto státě normy

pouze doporučené, musel ho respektovat ve vlastním zájmu, aby jeho stavba následně

vyhověla už obecně platné (zákonné) vyhlášce.

                                                                                                                                                                            >>   zpět "o stanicích"  

Norma stanovuje že:

pokud je technologické zařízení (třeba výměníková stanice) v provozu nepřetržitě, potom:

je-li hluk           <             85 dB               neprůzvučnost musí být   MIN.        57 dB

je-li hluk           >             85 dB               neprůzvučnost musí být   MIN.        62 dB

Při dodržení těchto parametrů musí být splněny požadavky nařízení vlády – vyhl. 502/2000.

Vyhláška stanovuje že:

v nejbližší chráněné místnosti může být:

                                               MAX.    30 dB   v noci         

                      případně            MAX.    25 dB   (v noci jsou-li prokázány tónové složky)

Stručně vyhodnoceno - > stavba musí být postavena tak, že:

Technologie jako taková např. výměníkové stanice „může“ hlučet do 85 dB a přitom

v nejbližší chráněné místnosti nesmí být v noci hluk více než 30 dB.

Pro výrobce výměníkových stanic, stejně tak i pro následné provozovatele, není problém

vyrobit a následně provozovat stanici, která „hlučí“ výrazně méně než je 85 dB.

Standardní výměníková stanice během svého plného provozu (ÚT + TUV) hlučí někde mezi

45 dB až 60 dB (v mezním případě). Překročení hodnoty 85 dB je za normálního provozu

prakticky vyloučené.

Běžně jsou kompaktní výměníkové stanice sestavovány ze značkových komponentů

renomovaných výrobců vyráběných podle předpisů platných v EU. Minimální možná

hlučnost jejich výrobků je jednou z podmínek úspěšného bezproblémového prodeje na

širokém evropském trhu.

Výroba těchto dílčích komponentů je pod dohledem notifikované osoby (firmy) pověřené EU.

Prakticky:

Obvykle v případě výskytu problémů s hlukem v bytových objektech je dodavatel technologie

výměníkové stanice, případně výrobce nebo provozovatel první, kdo je určován jako

jednoznačný viník problémů. To se děje bez znalosti problematiky a platných předpisů.

Postiženému subjektu nezbývá nic jiného, než se v rámci možností fundovaně bránit. Znalost

celé problematiky je podmínkou.

Zdroje hluku ve VS:

1.      čerpadla

2.      akustický třesk v armaturách při škrcení regulovaného média

3.      elektromagnetické ventily doplňovací automatiky

4.      elektropohony regulačních armatur

5.      nevhodně zvolený měřič tepla (druh, velikost)

6.      tlakové rázy u parních aplikací

7.      výjimečně - brum stykačů případně relé   

Charakter hluku:

a)                 trvalý, stejného kmitoču, stejné intenzity

b)                 krátkodobý, vyskytuje se občasně

c)                  impulzní,

Šíření hluku do okolí:

• hluk přímo vyzářen do prostoru – přenos vzduchem
• přenosem hluku do konstrukce objektu
• přenosem hluku po potrubí
• přenosem hluku vodou v potrubí

Způsoby odstranění hluku:

-          Odstraněním hluku (jeho příčiny), potlačením jeho intenzity

-          Zamezením či potlačením přenosu (šíření) hluku

Konkrétní ochrana proti přenosu hluku do chráněných prostor:

Ad. 1   Čerpadla       Volba provozu na nižší rychlosti otáček, volby jiných typů čerpadel, čerpadla vždy musí být řádně odvzdušněna, nesmí kavitovat,                   .                                 možnost přerušit přenos hluku po potrubí osazením gumových kompenzátorů

Ad. 2   Třesk v armaturách   Velikost regulačních armatur a volba jejich kuželky je věcí výpočtu a návrhu. Podmínkou jejich „tichosti“ je to, že ve skutečnosti pracují s dynamickým tlakem takové velikosti, jaký byl zadán pro výpočet. Pokud je hodnota vyšší, může armatura při seškrcení hlučet.

Ad. 3    Elektromagnetické ventily  Při sepnutí resp. rozepnutí standardního solenoidového ventilu dochází k tlakovému rázu. Velikost tohoto rázu je nepřímo úměrná rozdílu tlaků (odkud je dopouštěno / kam je dopouštěno). Částečně lze velikost rázu ovlivnit tzv. předšrkcením.

                                    V situacích, kdy je problém s hlukem zásadní, možno použít speciální solenoidové ventily membránové dvojčinné, které pracují proporcionálně a nezpůsobují tlakové rázy. Nevýhodou je vysoká cena.       

Ad. 4    Elektropohony   Pokud elektropohony, případně hydroelektropohony způsobují problémy s hlukem, je pravděpodobné, že nejsou mechanicky v pořádku. Jejich normální hlučnost je zanedbatelná.

Ad. 5    Měřič tepla      Pokud je průtok měřičem tepla resp. jeho vodoměrem trvale větší, než je jeho Qn, může docházet k nežádoucím zvukovým projevům. Problém se týká zejména mechanických typů vodoměrů. Správná volba velikosti je zásadní.

Ad. 6   Tlakové rázy u parních aplikací   Ke tlakovým rázům u parních aplikací dochází hlavně v případech, kdy není, nebo je, ale nedostatečně odvodněno parní přívodní potrubí. Odvodnění přívodního parního potrubí standardně není součástí stanice.

                                    Ve stanici jsou jednotlivé úseky (části) odvodněny.

Druhým kritickým místem je místo styku (smíchání) kondenzátů dvou různých teplot. např. kondenzát z výměníků (teplota cca 60 °C) a kondenzát z odvodnění kalníku s filtrací páry (teplota 100 °C). Problém se odstraní použitím speciálních komponentů k tomuto účelu určených.

Např. „smíchávací“ výměník – řešení Cetetherm (levnější řešení) nebo speciální difuzor od firmy Spirax (účinek sporný, drahé)

Třetím kritickým stavem je situace, kdy je v sekundární části je malý tlak a dochází v horní části trubkovnice k místnímu varu a k nežádoucím hlukovým projevům. Tento problém se většinou snadno odstraní zvýšením tlaku v sekundáru. Kritická je v tomto případě teplota páry a hodnota tlaku.

Ad. 7   Brum stykačů, relé a transformátorů  Je způsoben použitím nevhodných typů. Příčinou je většinou prach, který se dostane mezi kotvu a jádro. Problém se odstraní použitím vhodných typů těchto komponentů.

Závěr:

Ideální stavem je ten, kdy přípravu stavby provádí fundovaní zkušení odborníci, kteří jsou si vědomi možných budoucích problémů s hlukem a kteří jsou natolik silní, že prosadí už ve fázi projektové přípravy stavby zapracování protihlukových opatření nejen ve stavení části podle výše uvedených norem a vyhlášek, ale i v částech technologických.

U technologie použití vhodných gumových kompenzátorů, pružných závěsů, pružných podložek pod potrubí a pružných nožek pod technologii celek zásadním způsobem nezdraží a přitom přenos hluku značným způsobem omezí.

Provádět protihluková opatření na instalované technologii dodatečně je jistě možné, ale je to vždy výrazně nákladnější a komplikovanější.

Příloha 1:

Intenzita hluku - decibely

Intenzita hluku se udává v decibelech (dB).

Decibel [dB] je jednotkou akustického tlaku.

Stupnice decibelů je logaritmická, jednotlivé číselné hodnoty není možno sčítat, odečítat, průměrovat.

Příklad: Působí-li současně dva zdroje, z nichž každý sám produkuje hladinu 50 dB, je společný efekt ne 100, ale 53 dB.

Rozsahem začínají zvuky od hladiny 0 dB, což jsou nejslabší tóny, které lidské ucho rozlišuje, až po nejsilnějších 180 dB při startu rakety. Decibely se měří logaritmicky. To značí, že pokud zvuk zesiluje po deseti decibelech, každý stupeň je desetkrát silnější než předešlý. Čili 20 dB je desetkrát silnější zvuk než 10 dB. Ale 30 dB je už stokrát silnější zvuk než 10 dB.

Obecně prosazovaným limitem pro hluk uvnitř obytných a ostatních chráněných prostorů je L_Aeq = 40 dB(A) v denní době a 30 B(A) v době noční.

Příklady k určitým hladinám hluku